VENI ensemble
John Cage
5. septembra pred 110 rokmi sa v americkom meste Los Angeles narodil John Cage (1912 – 1992), jedna z najvplyvnejších osobností umenia a kultúry po druhej svetovej vojne. Jeho osobnosť a tvorbu si pripomenieme projektom CAGE_110. V podaní VENI ensemble pod vedením dirigenta Mariána Lejavu zaznie slávny Cageov Concert for Piano and Orchestra, sólový part ktorého predvedie klavirista Ivan Šiller. Okrem toho budete môcť zažiť aj “multimediálne variácie” na dielo Beach Birds for Camera v autorskej interpretácii tanečnej skupiny Petry Fornayovej a videoprojekcii Jakuba Pišeka, ktorého zvukovú časť – Cageovu skladbu Four3 – opäť stvárnia hráči z VENI ensemble. Všetkému bude predchádzať tanečno-pohybový happening, opäť v podaní skupiny Petry Fornayovej a čítanie výberu z bohatej kolekcie Cageových textov, ktoré pripravili skladatelia Daniel Matej a Jaroslav Šťastný (aka
Peter Graham). Okrem toho budeme o Cageovi a jeho tvorbe aj diskutovať a na Akadémii umení
v Banskej Bystrici do dvojdňového “cageovského maratónu” pribudne ešte aj interpretačno-kompozičný workshop.
_____
Když John Cage (1912-1992) začal ve 40. letech na sebe upozorňovat jako skladatel, byly jeho
rachotivé kompozice pro bicí nástroje i jeho volání po „hudbě všehozvuku“ brány veřejností spíše jako jakási rarita, někde úplně na okraji hudby. Když pak v 50. letech vystoupil s požadavkem „hudby zbavené vkusu a vzpomínek“, vzdal se takových základních fetišů evropské hudební tradice jako tónový systém, harmonie, partitura i sama idea dokonalého a uzavřeného díla, a vyhlásil za svůj ideál ticho, jež je vlastně stále plné zvuků, kterým stačí jen naslouchat, stal se pro hudební svět doslova vyvrhelem, který zašel už příliš daleko. Jeho myšlenky však nacházely živou odezvu v jiných uměleckých oborech a postupně i u mladších generací skladatelů, kteří si z jeho bohaté tvorby brali podněty a rozvíjeli je svým vlastním způsobem, a nakonec i u některých interpretů, kteří se o jeho hudbu začali zajímat. Tak se poznenáhlu stal John Cage ikonickou figurou, skladatelem prezentovaným na význačných mezinárodních festivalech a ověnčeným různými prestižními cenami. Ale co víc – přestože jeho hudba nebyla nikdy hrána v masovém měřítku, jeho myšlenky nějakým způsobem prosákly na veřejnost a v podstatě „zlidověly“. Zejména pak ty názory, že hudbu je možno vytvářet jakýmkoliv způsobem, nakonec i bez příslušného školení, protože jakýkoliv nehudební zvuk je možno použít, že hudba nemusí
mít předem určenou formu ani obsazení atd., zanechaly nejen hlubokou stopu v současné hudbě, ale také přispěly velkou měrou k rozvoji současné improvizační scény. Ta už se někdy vůči němu kriticky vymezuje a ubírá se vlastními cestami, na které by se však bez katalyzátoru jménem John Cage asi těžko dostávala. Stará muzikantská moudrost praví: „Dobrý skladatel = mrtvý skladatel“. John Cage je mrtvý třicet let a 110 let už uplynulo od jeho narození. Můžeme jej tedy s klidem brát jako dobrého skladatele. Stačí jen pozorně naslouchat. – Jaroslav Šťastný
